Jak jsem postavil autonomního PO agenta — Claude Dispatch, scheduled tasks a auto-backlog

Asi měsíc zpátky jsem si všiml, že většina komitů na mém portfoliu vypadá takhle: večer si sednu, projedu seznam todo, vyberu jeden úkol, řeknu Claude Code "udělej tohle a tohle", on to udělá, já review, commit, hotovo. Funguje to. Je to rychlé. A je to přesně ten typ rutiny, který si zaslouží být automatizovaný.

Tak jsem si postavil autonomního Product Ownera, který tu rutinu dělá za mě. Pár večerů s Claude Dispatch a scheduled tasks, a teď mi v noci komitne to, co bych jinak komitoval ráno.

Co PO agent dělá

Každý den ve smluveném čase se v cloudu probudí Claude session. Dostane jeden prompt:

Jsi autonomní vývojář. Přečti BACKLOG.md — sekci ## Fronta. Implementuj TOP 2 [ ] položky. Po každé: označ [x], commit. Na konci: push.

To je celé. Žádný supervize, žádný human-in-the-loop, žádné "jsi si jistý?". Claude si přečte backlog, vybere si první dvě nedokončené položky, naimplementuje je, commitne a pushne. Vercel z toho udělá deploy preview, dostanu notifikaci, ráno se podívám, co se stalo.

Většinou je to v pořádku. Občas ne — o tom za chvilku.

Tři stavební kameny

Aby to fungovalo, potřebuju tři věci, které do sebe musí zapadnout:

1. Backlog jako jediný zdroj pravdy

BACKLOG.md v rootu repa je živý dokument. Když dostanu nápad, hodím ho tam jako - [ ] popis úkolu. Když Claude něco dokončí, přepíše to na - [x] a přilepí pod to dvouřádkový souhrn co udělal (název souborů, klíčová rozhodnutí). Žádný Jira, žádný Linear, žádný Notion — markdown soubor v repu.

To má dva užitky: agent má offline přístup k celé historii práce (čte ji jako prompt), a já si nemusím nikam logovat, abych viděl co se děje. cat BACKLOG.md | tail -50 mi řekne všechno.

2. Claude Dispatch — spouštěč v cloudu

Dispatch je remote runtime od Anthropicu — sednu si k terminálu a řeknu "spusť tuhle Claude session na pozadí v cloudu, s přístupem k mému repu". Session dostane vlastní worktree, vlastní git identity ("Claude Agent"), vlastní credentials pro push na GitHub. Když skončí, dostanu notifikaci s linkem na transcript.

Krása je, že to běží i když mám zavřený notebook. To je pro mě podmínka — netrávím u stroje 8 hodin denně, takže kdyby to vyžadovalo otevřenou Claude Code session, asi bych to nepostavil.

3. Scheduled tasks — kdy spustit

Pak je tu cron vrstva. Stejné Dispatch session se dají naplánovat na pevný čas — "každý den ve 21:00 spusť tenhle prompt". Spouštím to v noci, kdy stejně nic nedělám, abych ráno měl preview ke kontrole.

Občas si naplánuju i jednorázový běh — třeba před cestou na víkend pošlu agenta projít backlog ještě jednou ve středu a v pátek, ať mi to dva dny v kuse pracuje.

Co funguje překvapivě dobře

Drobné, dobře specifikované úkoly. Když je v backlogu napsáno "Přidej hreflang tagy + canonical URL", agent to udělá lépe než já — projde všechny stránky, přidá je systematicky, ani na jednu nezapomene. Já bych zapomněl na blog index.

i18n updaty. Agent je v překlepech jazyků nervově odolnější než já. Změna labelu se promítne do cs.json + en.json + de.json konzistentně, bez "uložím dva, na třetí kouknu zítra".

Commitové zprávy a backlog summaries. Tohle je práce, kterou bych jinak odflákl. Agent ji odflákne taky, ale konzistentně — což je víc, než jsem dělal já.

Co nefunguje

Cokoliv, co vyžaduje vkus. Když napíšu do backlogu "vylepši hero sekci, ať to víc kope", agent vyrobí něco generického. Tyhle úkoly z fronty mažu nebo přidávám konkrétní zadání ("zmenši padding o 20 %, zvětš font hero copy na 5xl").

Cokoliv, co vyžaduje rozhodnutí mimo repo. "Připoj se na Plausible Analytics" agent neudělá — nezná moje credentials, nemám mu je dávat. Tyhle úkoly označuju [ ] [manual] a sám si je vyřídím.

Když má backlog špatně napsanou položku. Agent ji vezme doslovně. Naučil jsem se psát úkoly skoro jako PR popisy: kontext, co konkrétně udělat, kde, akceptační kritéria. Když to udělám pořádně, výstup je výrazně lepší.

Co to změnilo

Tři týdny v provozu. Co cítím:

• Backlog je udržovaný. Když mám nápad, nemusím ho hned řešit — vím, že na něj agent dojde.
• Drobné věci nezůstávají ležet. Týdny mi vyšumějí "přidej OG image", "udělej sitemap", "fix mailto link". Agent je sundá za noc.
• Já se můžu věnovat většímu — případovým studiím, obsahu, designovým rozhodnutím. Tomu, na čem mi záleží.

A — což jsem nečekal — můj vztah k portfoliu se posunul. Není to projekt, který já píšu. Je to projekt, který spravujeme spolu. Já dělám rozhodnutí, agent provádí. Po pár letech v procurementu, kde sleduju AI, co začíná dělat to samé pro nákupčí, mi tohle uspořádání přijde důvěrně známé.

Postavil jsem si nákupního agenta. Teď mám i agenta na vlastní web. Cycle complete.